2) Temné zbraně na tréninku
Bylo časně ráno. Zatím co slunce se teprve probouzelo, Hokky už byla dávno vzhůru. Seděla nad postelí svého učně. Tak si vzpomínala, že její velmistr nebyl o nic moc starší, než ona. Jen o šest let. Tady to nebylo jiné. Ovšem… mezi Hokky a jejím učněm je rozdíl tři roky! Hokky se probudila z bdění a běžela pro láhev s vodou. Po špičkách přišla k učni a vychrstla na něj vodu.
„Ááá! Pomóc! Ehm… co?“
„Ty se tady válíš a trénovat bude kdo?“
„…ty?“
„Cože?!“ naštvala se Hokky.
„Tak ne no. Kdybys takto zbudila naši sousedku, byla bys dávno mrtvá.“ Všiml si, že na Hokkyniné tváři se mihl šibalský úsměv.
„Myslíš, že bude vzhůru?“ zeptala se rebelsky.
„V pět hodin ráno jo? To určitě nebude.“ Hokky se usmála ještě víc.
„Na co myslíš?!“ zeptal se jí výhružně, ale pozdě. Hokky odklusala na balkon, z balkonu přelezla na druhý a vkradla se do bytu. Učeň šel za ní. Hokky s sebou nesla kýbl vody. V jednom okamžiku to chrstla na sousedku a utekla pryč. Jediný učeň nestačil zareagovat. Tak tak by to stihl, ale sousedka ho viděla z balkónových dveří přelézat. Z vedlejšího bytu se ozvalo
je : „Shikape! Já tě dostanu!“
„Ty jsi blázen.“ Vychrlil Shikap na Hokky.
„To byla první lekce. Musíš se naučit rychle běhat. Důležité je ale, být co nejvíce potichu. Tak se přesuňme ven.“ řekla a s posledním slovem vyskočila z balkonu. Shikape chtěl udělat to samé. Zavřel dveře a skočil dolů. Dopadl ohromným nářkem.
„Ty blbče! Měl jsi sejít po schodech! Ty si myslíš, že tohle budu trpět.“ Kárala Shikapa.
„Pardon velmistryně, já to chtěl jen zkusit.“ Hokky se jen ušklíbla.
„Fajn. Chceš to natvrdo, máš to mít. Takže budeme trénovat tvoje reflexi.To je první krok k obraně….“
„Ale já se nechci bránit, já chci bojovat!“
„Zavři tu klapačku!“
„Ale..“
„Pšt!“
„Ale…“
„Pšššššt!“
„Grrrr.“ Zuřil Shikape.
„Fajn. Konečně mě budeš vnímat. Jako ninža, musíš být pořád v pozoru. To je zásada číslo jedna z Posvátné Knihy Měsíční.“
„Co je to?“ zeptal se Shikape.
„To později zjistíš, ale je velmi důležitá, to mi věř.“ Dodala narychlo Hokky. „Fajn, přejdeme k praxi. Tady máš pár nožů. Dej si pozor, jsou ostré. Ovážu ti kolem hlavy šátek, abys neviděl, a budeš se mě snažit zasáhnout.“
„Ale co když se netrefím?“ zapochyboval, ale Hokky se jen k němu zezadu nebezpečně přiblížila a pošeptala mu do ucha: „ Nože jsou opravdu HODNĚ ostré a tak doufám, že strefíš nikoho jiného, než–li mě.“ Pronesla to takovým mrazivým tónem… brrr. Shikape se zhluboka nadechl.
Hokky zmizela. Shikape zjistil, že má tři nože. Poslouchal pozorně. Něco se kolem něj mihlo. Ta vůně! To je velmistryně! Řekl si a hodil nehorázně silně nůž. Hokky ho tak tak stihla chytit do ruky. Co to mělo znamenat? Ta síla…něco z něj bude. Něco hodně silného a pozorného. Měla bych si na něj dávat pozor. Možná jsem ho přece jenom podcenila. Uvažovala. Než se stačila nadát, kolem ní prosvištěl další nůž. Napřáhla ruku a chytla ho. Vylezla na strom. Pár lístků zašustilo. Shikape se otočil tím stejným směrem, odkud přicházel zvuk. Nasál vzduch a hodil po Hokky nůž. „Tak co, uspěl jsem?“ zeptal se triumfálně. A sundal si šátek. Voněl po liliích jako samotná Hokky. Možná si představujete ninžu celého v černém, ale vzpomeňte si třeba na mnichy. Ti nosí roucho a jsou ninžové. A Hokky nosí právě kimono. Její kimono má barvu večerní modři. Má charakteristické znaky a to je fialový pás a zakončení kimona je ve tvaru okvětních lístků lilie, aby se mohla dostatečně pohybovat. Na nohách měl pohodlné kozačky a prostorné tak, aby se do nich vešly potřebné zbraně. Hokky seskočila ze stromu. „To nění všechno.“
„Aha.“
„Víš, v Posvátné Měsíční Knize se píše, že každý ninža má charakteristické rysi jednoho zvířete. Já jsem třeba kočka. Tichá, nenápadná, temná, sebevědomá a vznešená kočka. Tak když to rozjede, tak to je něco.“
„Samochvála smrdí!“ prohlásil Shikape a Hokky na něj vrhla smrtící pohled.
„No prostě, zatím to vypadá, že jsi pes. Oči nepotřebuješ. Spoléháš jen na čich.“
„No dobře. Jak by jsi teda popsala charakteristiku psa?“
„Tak samozřejmě je hodně vytrvalý. Trpělivost je nulová. Má výborný čich a je ve svým kamarádíčkování hodně opatrný. Nespoléhá na informace od ostatních, ale prověřuje si lidi sám a svými způsoby. Nesnaží se být nenápadný, protože ví, že by si nikdo na něj netipl, že je to ninža. Splývá s davem. Všechno vnímá pomaleji a pečlivě. Pro tuto vlastnost je dokonalý v obraně. Na útočníka se vůbec nehodí. To spíše já, kočka. Pes je věrný svým přátelům, ale kolikrát to dokáže s jejich trpělivostí dost přepísknout. Může být buď o nic se nezajímající povaleč nebo pozorný a dobrý zvěd. Záleží na jeho osobním charakteru.“
„Týjo. A kdo je tam ještě?“
„Kočka, pes, zajíc, býk, had a tchoř.“
„Zajímavé. Sensei…?“
„Ano?“
„Jak se vlastně jmenujete?“
„Já jsem Hokky.“
„Hokky? Není to náhodou v překladu „temná zbraň“?“ Hokky se usmála a řekla.
„A není náhodou Shikape druh „temné zbraně“?“